O pobočce | Bílina

Hry dětí před bílinským azylovým domem...

Bílina, šestnáctitisícové severočeské město, zaznamenala podobně jako další průmyslová města v regionu po roce 1989 vysoký nárůst nezaměstnanosti. Ten měl dopad především na sociálně slabé jedince.

Pracovníci společnosti Člověk v tísni v Bílině pomáhají lidem, kteří se ocitli v obtížné životní situaci (ztratili zaměstnání, mají problémy s bydlením, dluhy apod.), integrovat se do společnosti. Stále se ale rozšiřuje nabídka služeb, které pracovníci společnosti Člověk v tísni mohou svým klientům v Bílině nabídnout. Pozornost soustřeďují už nejen na dospělé, ale i na děti a mládež, která je ohrožená sociálním vyloučením a uplatňují se u ní jiné vzorce chování než u většinové společnosti.

Sídlo společnosti Člověk v tísni pro klienty se nachází v budově bývalé základní školy u Teplického předměstí, blízko jedné ze sociálně vyloučených lokalit. O Teplickém předměstí se hovoří jako o v současné době nejohroženější lokalitě v Bílině. Sídliště bylo dostavěno v roce 1962 a do nových bytů se stěhovali přednostně především neromové ze staré výstavby, např. Důlní. Po dokončení nových a moderních sídlišť se neromové stěhovali z Teplického předměstí do těchto nových bytů a uvolněné byty připadají Romům. Dnes je toto sídliště považováno za romské, i když je poměr mezi Romy a neromy asi půl na půl. Mezi neromy převažují především starší lidé, z nichž by se většina ráda odstěhovala do lepších lokalit, ale v podstatě nemají kam, protože by museli prodat byt pod cenou, neboť „špatná“ adresa nikoho neláká. V sídlišti jsou obchody, herny a restaurace, kolem níž se obyvatelé ve volném čase scházejí.

Stavba sídliště U Nového nádraží (SUNN) započala ve stejném roce jako stavba Teplického předměstí (1962). Do nových sídlišť se přednostně stěhovali neromové ze staré zástavby (Důlní), tu a tam romská rodina. Romské obyvatelstvo se do SUNNu dostávalo stejným způsobem jako na Teplickém předměstí, jen navíc do městských bytů přibývali Romové vystěhovaní z bytů privatizovaných. Do takových domů neromští žadatelé o byt jít nechtějí.

Jedna z původních romských lokalit je tratí prostorově odloučená od města a jedná se o hlavní ulici (dnes Důlní, dříve Rudé armády) s několika přilehlými uličkami. Je to vyhlášená tzv. „cikánská“ čtvrť, ač dnes již z větší části obývaná neromy. Středobodem lokality je „Hospoda U Demetera“. V minulosti právě v této oblasti obsazovali nově přistěhovalí Romové domy po odsunutých Němcích. Postupně se čtvrť stávala více obydlenou Romy tak, jak rostl počet romských rodin a jak se neromové stěhovali do nově postavených sídlišť (sídliště na Teplickém předměstí nebo SUNN).

Azylový dům, tzv. „papírák“, je umístěn v areálu dolů, poblíž lokality Důlní. Azylový dům jako údajně první svého druhu vznikl v roce 1995 především jako městská ubytovna pro neplatiče z městských nebo jiných nájemních bytů, pro sociálně slabé a pro rodiny nacházející se v krizové situaci. Žije zde asi 80% Romů. Obyvatelé jsou dlouho bez práce (většinou už od revoluce), žijí s početnou rodinou, téměř všichni jsou „na dávkách“, vykonávají brigády „na černo“ a mají podobné problémy.

Několik rodin žije v azylovém domě déle než 5 let. Existují i případy, kdy se rodina nějakým způsobem k lepšímu bydlení dostala (sehnáním práce, dědictvím, přidělením bytu v sídlišti na Teplickém předměstí apod.). Takových rodin bylo asi pět nebo šest. Některé rodiny se k lepšímu bydlení dostaly, ovšem tíhu nové situace neunesly a vrátily se zpět. Rodiny stále udržují vazby se svými příbuznými ze sídliště a tyto návštěvy bývají obousměrné.

Více se o našich aktivitách dozvíte zde...